Japonsko je zemí extrémů. Na jedné straně supermoderní společnost, známá svou vyspělou technikou, obětavostí zaměstnanců, vysokým tempem a velice tvrdými podmínkami života ve velkých městech, a na druhé straně kult dokonale upravených parků, buddhistických klášterů, tichých zákoutí a posvátných míst. Přímořská Ósaka patří k nejznámějším a nejmodernějším městům Japonska. Pulzuje dynamickým až divokým životním tempem. Ale jen o pár desítek kilometrů dál vám ukáže Japonsko úplně jinou tvář – posvátnou horu Koya s chrámovým komplexem Koya–san.
O Koya se vždy mluví jako o posvátné hoře, ale ve skutečnosti se to podstatné odehrává na náhorní planině v nadmořské výšce 850 m n. m. Sama hora Koya stoupá k náhorní planině velmi strmě. Skaliska a horské srázy budí respekt. Starý hluboký a téměř nepropustný les. Díky nadmořské výšce je zde nesmírně příjemné klima i během horkého a dusného japonského léta, takže poklidné a někdy až ospalé dny mohou nerušeně plynout, aniž by je nějak výrazně narušoval neustálý hluk klimatizací dunících v nedaleké Ósace. Při pohledu shora je vidět, že se město snaží pomalu ukusovat další a další pozemky pro zástavbu a přibližuje se posvátné hoře. Nikdo by si ale nedokázal představit, že by někdy v budoucnu měla rozpínavost Ósaky ovlivnit život klášterů Koya-san. Atmosféra, kterou na posvátném místě vytvořil jeden z nejznámějších japonských mnichů Kúkai, určitě není ohrožena.
Mraky poutníků
Během roku navštíví toto místo přes milión poutníků z celého světa. Až do roku 1873 sem byl zakázán vstup ženám.
Z Ósaky trvá cesta zhruba hodinu vlakem, dále je nutné pokračovat lanovkou, která má prudší sklon než lanovka na Petřín. Jakmile opustíte Ósaku a přilehlá města, můžete začít obdivovat nádhernou japonskou krajinu s malými vesničkami, rýžovými poli, kvetoucími sakurami na jaře či pestrobarevně zbarvenými javory na podzim. Poslední asi dvoukilometrový úsek se jede autobusem (pěším je na tento úsek cesty vstup zakázán).
Trocha historie
Japonci jsou na své tradice nesmírně hrdí a tradice v okolí Ósaky, to je bezesporu Koya-san, hora Lotosového květu. Kúkai založil skromný klášter buddhistické školy Šingon. Přišel pěšky z Číny a hledal místo, kde by mohl své žáky učit. Možná ani sám nečekal, že učení „pravdivého slova“, což je překlad slova šingon, bude pro místní tak přitažlivé. V dalších letech a staletích přibývaly další a další až v dobách své největší slávy zde bylo více než sto klášterů. Mohlo by se zdát, že průběh staletí změní tvář posvátného městečka k nepoznání, opak je ale pravdou. I dnes patří Koya-san k jednomu z nejposvátnějších míst v Japonsku, uznávanému nejen japonskými buddhisty resp. stoupenci školy Šingon, ale i Japonci všeobecně (ač se dá s nadsázkou říct, že skoro všichni Japonci jsou buddhisté, stejně jako šintoisté) a možná právě proto se mu vyhnul čilý stavební ruch s masovým používáním betonu ve všech jeho formách. I dnes naleznete na Koya-san více než 50 klášterů.
Šingon je jednou z významných škol ezoterického mahájánského buddhismu. Šingon v překladu znamená „pravdivá slova“. Probuzeného stavu lze podle tohoto učení dosáhnout spojením správné pozice těla a rukou, recitací manter školy Šingon a udržování pravého stavu mysli. V Japonsku má škola Šingon na 14 miliónů stoupenců.
Jeden den je na návštěvu málo
Vydat se na posvátnou horu Koya jen na jeden den, nebo dokonce jen na půl dne je stejné jako vydat se na jeden do Prahy nebo Paříže. Je to nesmysl. Turisty, kteří si budou chtít jen udělat čárku, že toto posvátné místo navštívili, by asi nudilo zůstat tu déle. Ale je tu opravdu hodně k vidění. Je tedy mnohem lepší přespat v klášteře a užít si návštěvu alespoň na dva dny. Ráno a večer tu nebude tolik poutníků a vy si opravdu užijete tichá a klidná zákoutí klášterních komplexů a tajemných hřbitovů.
Chrámy Garan, Kongóbuji s nádhernou zahradou Banryutei Rock Garden, chrám Reihókan (Pokladnice) s více než 5000 obrazy, sochami a mandalami, komplex Daimon (Velká brána) s úchvatným výhledem do údolí a na okolní vrcholky hor.
Tajuplný hřbitov, který vás omámí
Východní část celého areálu tvoří oblast Okunoin, největší hřbitov a jedno z nejposvátnějších míst v celém Japonsku. Na konci se nachází mauzoleum mnicha Kúkaie. Vede k němu tajuplná asi dva kilometry dlouhá dlážděná cesta cedrovým lesem se staletými náhrobky, kterých je tu skoro 200 000. Mít zde hrobku je prestižní záležitostí, neboť věřící jsou přesvědčeni, že Kúkai nezemřel, ale ve svém mauzoleu ve věčném spánku medituje a čeká na příchod budoucího Buddhy Miroku Nyorai, a ti, kteří budou v jeho blízkosti, budou spaseni. Někteří zde mají svou hrobku ještě za svého života, pohřbívají do ní např. své vlasy. Najdete tu hrobky prastaré i nové, své hroby tu mají i firmy, např. Komatsu, Panasonic atd.
Vstupní branou na hřbitov je most Ichinohashi, před jeho překročením byste měli poklonou vzdát čest Kobo Daishi. Za mostem začíná vlastní hřbitov. Cestou budete míjet i sošky bodhisattva Jizu, které jsou v Japonsku velmi oblíbené, a najdete je na hřbitovech, u chrámů nebo podél venkovských cest. Často jich je několik pohromadě, bývají oblečené do dětských šatů. Jizo je ochráncem dětí, těhotných žen, požárníků a cestovatelů. Většina z nich je ochráncem i zemřelých nebo potracených dětí. Jizo mívají na sobě právě oblečení zemřelých a tím je chrání před démony a vedou je ke spáse.
Posvátná místa vyžadují čas. Tak až se vydáte do Ósaky a rozhodnete se navštívit posvátné místo Koya-san, darujte sami sobě dost času na to, aby mělo toto zvláštní místo šanci pohladit vaši duši a dát vám zážitek na celý život.