Mezi dovolenkáři panuje všeobecný názor, že do exotiky se prostě jezdí v zimě. Tady je nevlídno a chřipkové epidemie a kromě toho: v těch tradičních zemích přece v létě prší. Ano, leckde to platí a říká se to i o těch nejoblíbenějších. Ale když si správně vyberete v Thajsku, Indonésii, Vietnamu či právě na Srí Lance, nebudete litovat!

Letní kouzlo jménem Passikudah a Kalkudah

Každý, kdo měl možnost více procestovat ostrov Srí Lanka, musí potvrdit, že ty nejkrásnější pláže jsou právě na východě, v oblastech Nilaveli, Passikudah a Kalkudah. To, že se tam zatím od nás nepodívalo více lidí, má v podstatě dvě příčiny: tou první je poměrně velká vzdálenost – z letiště na západě musíte počítat s 7–8 hodinami jízdy, kdežto mnohem známější letoviska na jihozápadě jsou často vzdálené pouze maximálně dvě až tři hodiny. A potom je pravda, že v hlavní zimní sezóně (zhruba od listopadu do února) panuje na východě monzunové počasí, které deštěm a rozbouřeným mořem dokáže dovolenou hodně poznamenat. Ideální doba k návštěvě tohoto regionu je tedy březen až září.

Protože je nutné vlastně přejet ostrov napříč, oblastí tzv. kulturního trojúhelníku, je ideální varianta zařadit pobyt po několikadenní poznávací cestě nebo udělat jedno- či dvoudenní zastávku uprostřed Srí Lanky. Tento čas můžete využít k návštěvě historických klenotů: jeskynního chrámu v Dambulle, skalního komplexu Sigiriya, ruin královského města Polonnaruwa a Národního parku Minneriya s divokými slony (bezprostředně na vaší trase), případně města Kandy, sloního sirotčince v Pinnawale, některé ze Zahrad koření či továren na zpracování čaje atd. atd.

Historie se s tímto regionem nemazlila

Hlavní silnice vedoucí z centra ostrova na východ do střediska Batticaloa se přiblíží k pobřeží u typického tamilského městečka Valaichchennai, od nějž na jih jsou dvě možná nejkrásnější pláže Srí Lanky. Obě zátoky – jak dnes již rušnější Passikudah, tak nedaleká mnohem delší Kalkudah – bývaly oblíbeny před občanskou válkou. Na Passikudah byly dva menší hotely, palmový háj Kalkudah ukrýval několik menších penzionů. Jenže jak začalo být na východě v polovině osmdesátých let nebezpečno, turisté přestávali jezdit a některé opuštěné objekty zdemolovala komanda LTTE (Tamilských tygrů). Krátké příměří mezi vládou a LTTE v polovině minulého desetiletí slibovalo v náznacích určité zlepšení, jenže pak s plnou brutalitou dokonala dílo zkázy vlna tsunami – prý zde dosahovala téměř ke korunám palem a zasáhla až dva kilometry do vnitrozemí. Pamětníci říkají, že ze zdejšího vojenského campu se některé kusy těžké vojenské techniky našly až o několik stovek metrů dále. Jak dopadly stovky vojáků ve stanech, asi není třeba psát, o celé řadě místních rybářských rodin nemluvě…

Časy se mění: K lepšímu a snad navždy…

Když konečně srílanská vláda dostala celou Srí Lanku včetně tohoto území před několika lety pod kontrolu, rozhodla se masívně podpořit turistický ruch výběrem několika lokalit, kde bude možno vybudovat nové hotely. K nim patří i Passikudah a zatímco na Kalkudahu – alespoň v současnosti – se nestaví vůbec, zde již řada hotelů funguje. Ne vše se tak úplně povedlo (Amethyst vypadá jak uprchlický tábor...), ne vše se sem hodí (megalomanská Amaya…), ale taková Anilana či Maalu Maalu, který tu byl mimochodem první, jsou určitě vydařený projekt. Ten druhý, konceptem parafrázující tamilskou rybářskou vesnici, je především v centru zátoky u nejhezčího úseku pláže.

Když nejlepší je držet se jazyka bývalých vládců ostrova

Budete-li na Passikudahu relaxovat pár dnů, určitě se na druhou pláž Kalkudah projděte. Na její začátek je to od vašeho hotelu asi 20–30 minut pěšky a pak už jen bude záležet na vás, jak daleko se vám bude chtít (musíte samozřejmě počítat se stejnou cestou zpět), je dlouhá cca 12 kilometrů a kromě místních rybářů tady asi moc dalších lidí nepotkáte. Jestli budete chtít ukázat vstřícnost, můžete místní pozdravit „po jejich“, tedy známým sinhálským „Ayubowan!“, znamenajícím „Dlouhý život“. Je ale možné, že odpovědí bude mlčení, jen se usmějí. „Vannakam!“, zkuste štěstí po tamilsku a možná bude odpověď stejná, s úsměvem ještě srdečnějším. Takže když o dvacet metrů dále potkáte třeba ženu s dětmi, pozdravíte stejně. Dostane se vám pobaveného úsměvu s odpovědí „Singala! Singala!“. Pro úplnost – nemělo by vás překvapit, pokud si během konverzace dáma nepřestane například čistit zuby…

Třetí pokus by mohl začít dotazem: „Singala? Tamil?“ Může se však stát, že dotyčný na obojí zakroutí hlavou a praví „Muslim!“. To vás rozhodí tak, že na obligátní „Salam aleikum“ si nevzpomenete ani náhodou. Takže odteď prostě „Hi!“, usmívají se všichni. Koneckonců všichni se živí stejně – především rybolovem, všichni bydlí ve stejných chýších z palmového listí, všichni chodí do svých chrámů a všichni milují děti.

Co bolelo, to přebolí

Čas nelze vrátit, ale děti jsou jejich budoucností. Je třeba je nakrmit, ošetřit, vychovat, dát jim vzdělání a pečovat o ně tak, aby se jednou postaraly o své rodiče.
Místní jsou samozřejmě nesmírně chudí. Zatím tu nenastalo to, co obvykle v místech turistického boomu přichází – obchody, bary, restaurace, tržiště najdete jen minimálně. Prostý zemědělec či rybář nedá dohromady ani ten minimální kapitál pro začátek. A vláda se věnuje spíše velkým projektům, infrastruktuře atd. Rovněž přicházející investoři stavějí hotely, ne malé krámky. Ale kdoví, jak to tu bude vypadat za pět či deset let. První vlaštovky třeba v nabídce vodních sportů se již objevují.