Všichni slyší stejný příběh o veliké lásce. Příběh skvěle dokresluje nádheru stavby. Průvodci štěbetají pohádku o krásné princezně a zamilovaném princi v mnoha jazycích. Jenže co když to místo pohádky byl vlastně thriller?
Stál jsem to ráno na pěšině před dlouhým obdélníkovým bazénkem a díval se přes vodu na jeden z divů světa. Taj Mahal. Slunce teprve vykukovalo za horizontem a bílý mramor měl nazlátlou barvu ranních paprsků. Byla to moje pátá nebo šestá návštěva a věděl jsem, že ten vzácný okamžik, kdy je kolem mne ticho a nádherná památka jako by patřila pouze mě, nebude trvat dlouho. Zavřel jsem oči, zhluboka se nadechl a pomalu vydechoval. I vzduch, ještě prochladlý nocí, měl v sobě stopu krásy, kterou před chvilkou hltaly oči. Slunce mě zapálilo na pravé tváři a dalo jasně najevo, že se ujímá moci. Otevřel jsem oči a znovu je zaostřil na Taj Mahal. V tu chvíli mi došlo, že všechno mohlo být jinak. Pokračování zde...