Snažím se na veřejnosti hájit právo na svobodné cestování. Mnoho lidí mne za to odsuzuje a pokládá mne za ďáble, který chce pro mrzký peníz zapomínat na nebezpečí. Kdo mne zná, ví, že peníze v mém snažení nehrají roli.
Cestování jsme možná dříve považovali za samozřejmost, bylo součástí našeho životního stylu, bylo nedílnou součástí našich životů. Už nikdy nebude cestování jako dřív. Svět je v rozpacích a neví si se současnou situací rady. Můžeme cestovat? Nemůžeme? Je to bezpečné? Ohrozíme sebe nebo ostatní?
Odpovědi rozdělují komunitu, rozdělují rodiny, kamarády, politiky.
Je ale jedno, do kterého tábora, kdo patří. Všichni dohromady by měli bránit právo o všech věcech okolo cestování svobodně mluvit, svobodně psát, klást další otázky a hledat na ně odpovědi. Pokud je cestování zakázaným ovocem, nemělo by to bránit lidem, aby o tom mluvili. Dialog vede k hledání reálných možností a vnáší světlo do temných koutů, kterých přibývá. Z těch temných koutů lezou démoni mýtů, démoni manipulace a démoni polopravd.
Než začnete plánovat své další cestovatelské dobrodružství, zeptejte se sami sebe, co pro vás cestování znamená? Co vám dává? Co při cestování získáváte pro sebe, svou duši, své znalosti a zkušenosti, co získáváte pro svůj budoucí život. A pokud ve vás zůstala alespoň troška chuti na to ZÁKAZANÉ OVOCE, nedejte se připravit o právo na svobodné cestování.
Jan Papež, majitel Marco Polo