facebook

Chcete mít panenskou pláž jenom pro sebe?

Vydejte se do Mosambiku. Už dávno překročil stín své minulosti a je čas vykašlat se na setrvačnost médií, která o Mosambiku stále píší jako o nebezpečné zemi. Ještě donedávna byla v podobné situaci celá řada zemí - Barma (Myanmar), Kambodža, Uganda, zažívá to Kolumbie a Etiopie. Naštěstí lidé, kteří rádi cestují, jsou vždy alespoň jeden krok před médii, dva kroky před masovou turistikou a kilometr před politiky. Mosambik si zaslouží pozornost – zvláště jeho ostrovy a pobřeží.

Tajemství ukryté nedaleko hranic

Pouhých 25 km od hranice s Jihoafrickou republikou a necelých 100 km na jih od hlavního města Maputa vybíhá do Indického oceánu malý poloostrov, spíše výběžek do moře. Jeho pobřeží lemuje několik kilometrů dlouhá písčitá pláž. Celý výběžek a velká část okolního pobřeží jsou pokryty zvláštní směsicí písečných dun a divoké buše. Krajina nedotčená po celé věky. Tak nějak viděl pobřeží Mosambiku Vasco da Gama, když k jeho pobřeží připlul v roce 1498 jako první Evropan. Na severní části výběžku vyrostlo nedávno 21 vil a hotelové zázemí pro hosty, kteří chtějí objevit tajemství nedotčeného, panenského pobřeží Indického oceánu, White Pearl Resort. Nečekané zjevení v opuštěné krajině.

Zbytek světa neexistuje

Nejste sice na opuštěném ostrově a nejbližší civilizace je několik desítek kilometrů od vás, ale přesto máte pár minut po příjezdu pocit, že zbytek světa přestal existovat. V první chvíli vám ten pocit až trochu sevře žaludek a potřebujete se zhluboka nadechnout. Za to může ta nekonečná dálka Indického oceánu, která se před vámi otevírá. Vlny, které narážejí na pláž, a úplně odlišný zvuk, který vás obklopuje. Sedíte v křesle na své terase nebo na písku na pobřeží a chvíli si s tím vším nevíte rady. Úplně tu chybějí zvuky civilizovaného světa. Dominantní je hluk oceánu. Pak vydechnete a uvědomíte si, že právě proto jste sem přijeli – abyste si odpočinuli, totálně vypnuli a užili si toho, že svět je tam někde za písečnou dunou, za pobřežními skalisky, prostě někde tam v dálce – a protentokrát vám dá alespoň na chvíli pokoj.

Když vás začne honit mlsná
Možná to znáte také, jakmile vypnete a začnete odpočívat, začnou se probouzet chuťové buňky a musíme se začít rozhlížet po něčem k snědku. Ne, nemáme hlad, o hladu to není. Máme chuť! Když jsme sami, je to jednoduché, prostě se sebereme a na něco si zajdeme. Když jsme s někým, začneme se ošívat. Je nám to trochu trapné, ale nakonec stejně podlehneme. Přichází nevinné: „Nezajdeme na kafe (čaj, džus, panáka, něco k pití….)?“ A je to! Ať se to stane ráno, v poledne, nebo večer, ve White Pearl s tím počítají a na gastronomii se hodně soustředí. Resort patří Jihoafričanům a Jihoafričané si na dobré jídlo a na dobré pití velmi potrpí. Navíc umějí vařit stylově a velkoryse pro všechny typy hostů. Jídlo a pití je nedílnou součástí radosti ze života. 

Na své si přijdou i potápěči

Kolem nedalekých korálových útesů se nerojí žádné hordy potápěčů ani v okolí nekotví desítky lodí. Potápění v této oblasti je klidné, uvolněné a téměř privátní. Každý si tedy může v klidu užívat své vlastní tempo a nemusí se nikomu přizpůsobovat. Jste ponořeni u korálového útesu v Indickém oceánu a podle toho také vypadá podmořský život. Útesové ryby, želvy, ale i některé druhy žraloků. Hlavní sezóna pro potápění je od října do února, ale dobré podmínky jsou i v březnu a často až do poloviny dubna. 

S velrybami na dotek

V červenci připlouvají k pobřeží Jižní Afriky velryby. Tady rodí svá mláďata. Můžete je pozorovat podél celého pobřeží od Kapského Města až po střední Mosambik. Majestátní keporkakové připlouvají i do vod u White Pearl. Pozorovat je z lodě z bezprostřední blízkosti je veliký zážitek. Je fakt, že pro nás, Středoevropany, je v červenci a v srpnu na pobřeží Mosambiku zima a nevlídno. Je lepší počkat do poloviny září, kdy už je teplo, všechno kvete a velryby začínají rodit mladé. Poslední velryby odplouvají na přelomu září a října. Někdy zůstávají až do začátku listopadu, ale nedá se na to spoléhat. Potápěčské centrum ve White Pearl má speciální povolení a může denně odvézt až osm hostů do mořského přírodního parku k pozorování delfínů. Strážci mořského parku pečlivě monitorují pohyb všech lodí a aktivity návštěvníků. Je to důsledek zvyšující se zodpovědnosti mosambických institucí ve vztahu k přírodě. Poučeni zkušenostmi sousední Jihoafrické republiky začínají své přírodní bohatství chránit. Vůbec to není ideální stav, ale je to hodně velký krok od lhostejnosti z doby nedávno minulé. 

Střecha nad hlavou

White Pearl je typickým příkladem glampingu nebo safari stylu. Všechny vily jsou začleněny do okolního terénu s velikým respektem k lokalitě a přírodě. Kouzlo tkví samozřejmě především v dokonale vybraném místě. Mírný svah nad panenskou pláží umožnil architektům najít pro každou vilu prostor, který zajistí dokonalé soukromí a výhled na moře. Šest vil má přímý vstup na pláž. Každá vila má terasu s malým bazénkem (některé jsou vyhřívané pro období července a srpna) a i interiér je vytvořený s jediným cílem, podpořit pocit odpočinku, pohody a africké pohostinnosti. Rafinovaně uspořádané umístění koupelen umožňuje výhled na moře přímo z vany a u většiny vil je výhled na moře přímo z postele. Wi-fi, satelitní televize se vstupem pro ipod, to je ústupek moderní době. Původně byla koncepce bez těchto vymožeností, ale nakonec se raději udělal ústupek, aby šok z odloučenosti nebyl tak velký.

Zábavu nečekejte

Jste na konci světa, takže nečekejte žádnou zábavu. Las Vegas je na úplně jiné planetě a večerní procházka od hospůdky k hospůdce, jak ji znáte z Řecka nebo Thajska, se na pobřeží Mosambiku zdá jen jako pohádka na dobrou noc. Jste tu jen sami se sebou a musíte s tím počítat. Na druhou stranu jsou všichni připraveni udělat z nouze ctnost. Chcete si udělat piknik na pláži – skvělé – vybavené piknikové koše jsou k dispozici. Chcete si udělat romantickou večeři ve dvou s výhledem na moře – není nic jednoduššího. Personál umí pracovat s detaily, takže se žádná romantická věc nezvrtne v trapnost. Ideální místo pro milence, novomanžele a romantiky. 

 


Sdílení

Poslední články

Vietnam - Hoi An - večerní město

Zakázané ovoce

Snažím se na veřejnosti hájit právo na svobodné cestování. Mnoho lidí mne za to odsuzuje a pokládá mne za ďáble, který chce pro mrzký peníz zapomínat na nebezpečí. Kdo mne zná, ví, že peníze v mém snažení nehrají roli. Cestování jsme možná dříve považovali za samozřejmost, bylo součástí našeho životního stylu, bylo nedílnou součástí našich životů. Už nikdy nebude cestování jako dřív. Svět je v rozpacích a neví si se současnou situací rady. Můžeme cestovat? Nemůžeme? Je to bezpečné? Ohrozíme sebe nebo ostatní?

Posvátná hora Koya san v Japonsku

Japonsko je zemí extrémů. Na jedné straně supermoderní společnost, známá svou vyspělou technikou, obětavostí zaměstnanců, vysokým tempem a velice tvrdými podmínkami života ve velkých městech, a na druhé straně kult dokonale upravených parků, buddhistických klášterů, tichých zákoutí a posvátných míst. Přímořská Ósaka patří k nejznámějším a nejmodernějším městům Japonska. Pulzuje dynamickým až divokým životním tempem. Ale jen o pár desítek kilometrů dál vám ukáže Japonsko úplně jinou tvář – posvátnou horu Koya s chrámovým komplexem Koya–san.

Velká migrace pakoňů - pojízdná prodejna masa

Pakoně (Connochaetes taurinus). Jsou motorem největší pravidelné migrace suchozemských zvířat na světě. Bez nich by východní Afrika nebyla východní Afrikou. Zasloužili by si být součástí tzv. Velké pětky. Bez nich by po savanách a v buších neběhalo tolik predátorů. Záměrně píši v množném čísle. Vidět jednoho lva je zážitek. Vidět jednoho nosorožce je zážitek. Vidět jednoho pakoně je o ničem, ale vidět jich najednou stovky a tisíce je dech beroucí věc. Na pakoně se prostě musí myslet v množném čísle.

Asijský Mauricius - ostrov Langkawi

Při dnešním pohodlném spojení do Kuala Lumpuru nebo Singapuru, je jen otázkou času, kdy mnohem více Čechů a Moravanů objeví tuhle zelenou perlu - ostrov Langkawi.

Zájezdy